Článek byl převzat z knihy Prostějovsko za války vydané v roce 1948
Žešov je drobná obec o 104 číslech a asi 450 obyvatelích, v údolí na hlavní silnici
z Brna do Olomouce, vzdálená jen 3 km od Prostějova. Zpráva o okupaci českých zemí
byla v Žešově jako ve většině obcí přijata navenek celkem klidně. Daleko více byla
vzrušena vypověděním války Polsku 1. září 1939. Lidé se obávali persekucí, o kterých
četli nebo slyšeli.
Obec je ve své většině zemědělská, proto na její obyvatelstvo dolehla za války tíha
neustálých vyhrůžek, žádajících vrchovaté plnění dodávek všeho druhu. Řada občanů,
zvláště mladších, byla nasazena ve zbrojních podnicích uvnitř tzv. protektorátu i
v říši. Všichni se vrátili.
Obyvatelstvo obce, pamětlivo nebezpečí, které všude číhalo, žilo po celou dobu
války ve vzájemné shodě, vypomáhajíc si podle svých sil a možností. Po celou dobu
okupace nestal se ani jediný případ udavačství či jen vyhrožování udáním.
1.září 1940 byl pro spoluúčast na odbojové činnosti zatčen Jaroslav Brodický,
rolník v Žešově č.19. Byl odvlečen do koncentračního tábora a spolu s jinými vláčen
po různých místech Německa. Tragickou shodou okolností se v době, kdy meškal v německém
vězení, nešťastnou náhodou utopil při bruslení jeho jediný syn.
V zimě r.1943-44 musela většina koňských potahů z obce, doprovázena majiteli
nebo čeledí, odjet ku svážení dřeva do obce Hodslavic na Valašsku. Vrátili se
odtud až po několika týdnech. Mimo tuto zápřež byli po celou válku majitelé potahů
nuceni k soustavné práci na letišti nebo i jinde. Ti, kdož neměli potahů, byli
nasazováni k práci ruční.
Na podzim 1944 byla obec svědkem průtahu velkých transportů něm. civilního
obyvatelstva, evakuovaného z území bezprostředně ohroženého spojenci. Téhož roku
byla v sále hostince č. 5 zřízena dílna pro výrobu součástek výzbroje a stejně
tak o něco později v hostinci č.39. Mimo civilních pracovníků byla v těchto
dílnách početná skupina Němců a vlasovců, z nichž někteří na jaře 1945, cítíce
nebezpečí, uprchli.
V dubnu 1945 proudily už Žešovem nepřetržité kolony maďarských a německých vojsk,
prchajících z východní fronty, jakož i nové transporty civilních uprchlíků. 8. dubna
1945 bylo svrženo v obci a její těsné blízkosti 8 bomb, z nichž jedna prorazila střechu
domu č.92 a spadla až do sklepa sousedního domku, naštěstí však nevybuchla. Fronta se
blížila stále víc. Němci, nasazení tu v dílně hostince a bydlící v nouzovém baráku,
zapálili před útěkem vysílací stanici, postavenou na místním hřišti a rozbili stroje
a zařízení v dílnách.
V osudných květnových dnech postavilo německé frontové vojsko, přitáhnuvší do vesnice,
kolem obce děla. Vojska bylo v obci plno, v každém domě byli nasazeni. Obyvatelé 8 dní a
nocí strávili většinou ve sklepích, jen nejnutnější práce s krmením dobytka byly v těch
dnech vykonávány. Muži však museli také kopat dle určení něm. velitelství zákopy
v polích za vesnicí. Vojáci namnoze v chalupách rabovali, berouce si nejen zásoby,
ale i dobytek.
Dům č.55 vyhořel dne 6. května, zapálen střelou z pancéřového vozu.
Palbou byly poškozeny vzácné malby na kostelních oknech, jakož i zdivo kostela a
některých domů. 8. května večer německá vojska z obce odtáhla, pronásledována
deštěm ruské palby. Před útěkem zapálili Němci na návsi a v těsné blízkosti obce
těžké pancéřové vozy, čímž ohrozili a poškodili domy, stojící v jejich blízkosti.
9. května ve 3 hod. ráno se objevily ve vsi první rumunské a ruské hlídky.
Byly obyvatelstvem, konečně pokojně vydechnuvším, vřele uvítány.